About us / o nás

Nefertiti+Elias 095-001.JPG



Kočičky ke mně patří už od dětství, doma jsme měli vždy nějaké zvířátko, ale hlavně toto půvabné, ladně se pohybující, mňoukavé stvoření. Snad právě jejich povaha " jak chceš abych se k tobě chovala já (kočička), tak se chovej ty ke mně" mi sedí. Svojí láskou k těmto tvorům jsem nakazila i rodinu a tak nám nevadí, když se doma vzájemně proplétáme. Spíme s našimi zlatíčky v ložnici a vyjma nebezpečných míst mohou kočičky u nás doma všude.
Můj život s touto impozatní kočkou maine coon začal v roce 2008. V té době v naší domácnosti kralovala už 13 let naše Inez, perská kočička a tehdy ještě koťátko, její vnouček, kříženec s kočkou domácí Steve.
Když jsem však na výstavě koček v Ostravě poprvé uviděla mainského kocoura, který potřeboval vzhledem ke své velikosti dvě klece a jeho výraz s neobvykle krásnou hlavou, kterou zdobily –krásná kresba, mohutná lví tlamička a rysí štětičky na uších, změnilo radikálně počet koček v naší rodině a mě novou náplň do života a tím je chovatelství.
Z výstavy jsem odcházela s rozhodnutím mít toto zvíře doma. Vůbec jsem to nechápala, protože i dvě kočky mi v panelovém bytě přišly až dost. Ale bylo to silnější než já.
Internet, silné to medium mi pomohlo se s maine coon kočkou lépe seznámit, prozkoumat chovatelské stanice a jejich kočenky tohoto plemene, které mě tak oslnilo.
Postupným zkoumáním a již i hledáním toho správného koťátka pro mne, jsem se rozhodla uskutečnit svůj dávný sen a to mít svou vlastní chov.stanici a odchovávat koťátka. Pořizovací cena tohoto úchvatného zvířátka je sice nemalá, ale to už mě odradit nedokázalo.
Koncem dubna do naší rodiny a kočičí smečky přibyly dvě mainí holčičky Cherillyn a Bellinka a zcela proměnily atmosféru domova. Sledovat hry dovádějících koťátek bylo lepší jak televize a jejich bezprostřední pozornost a náklonnost, kterou nám věnovaly, byla emoční injekce.
Kromě zábavy nás však čekala i důslednější péče o malé tvorečky, měly před sebou trochu jinou budoucnost než je zvykem. Čekaly je výstavy a posléze i role maminek a to vyžaduje zvýšenou péči o jejich zdraví a vývoj.
Narození prvních našich miminek byla veliká událost a protože nám mamči naprosto důvěřovaly, měli jsme možnost společně s nimi prožívat radost z mateřství v bezprostřední blízkosti. Je to opravdu neskutečný zážitek !!
Po 3-4 týdnech začnou batolata šmejdit po pokoji a uvítají rozšíření životního prostoru. Seznamují se s ostatními členy kočičí smečky a zkoumají nová zákoutí našeho bytu. Matka s koťátky většinou získává u ostatních veliký respekt ….zkuste se postavit matce, která chrání své ratolesti. Myslím si, že takovéto chovatelství vyžaduje velkou trpělivost a lásku k těmto kočkovitým šelmičkám, protože péče o maminu a koťátka trvá asi 3 měsíce. V tuto dobu mohou koťátka totiž už odcházet do svých nových domovů , které se jim snažim pečlivě vybírat. Velmi mi záleží na tom, aby měly naše kočičí děti hodné páníčky, které je budou s láskou hýčkat.
A protože se chovatelství postupně stávalo mým velikým koníčkem, přišel do smečky o rok později mainský kocourek Patriot a další 4 kočičky Ornelka, Sisinka, Cecilka a Halinka. Během dalších let se naše smečka rozrostla i o další chovné kočičky a kocourky a znažíme se aby všichni dostali svou dávku emocí. Dnes máme i kastráty, pro některé hledáme domovy, kde by si mohli užít péči a komfort jednoho mazlíčka. Hledáme vždy velmi pečlivě, aby již dospělá kočička tuto adopci co nejlépe zvládla.
Vzhledem k tomu, že náš panelový byt je větších rozměrů, docela snadno poskytl dostatek prostoru i kočenám. Také velká lodžie s výhledem do dvora, kterou jsme z bezpečnostních důvodů oplotili, je oblíbeným místem, kde relaxují a sledují dění venku.
Nemilují samotu a vždy jsou rády u všech domácích záležitostí a činností. …..nerady sedí se založenýma rukama a rády pomůžou s úklidem, věšením prádla na šňůru, kontrolou tašek s nákupem, přípravou večeře, zejména Cecilka pečlivě sleduje, jestli dávám ty správné ingredience do polévky, guláše a dalších dobrotek…..samozřejmě očekává, že to bude nejspíš lahůdka pro kočičí bříška. Svou komunikaci s námi často provázejí příjemnými zvuky, které se podobají vrkání a Jokerek nám svým mňaukáním připomíná opičku. Prakticky nevydávají obvyklé kočičí „mňau“. A na svou velikost jsou tyto zvuky jemné a něžné.
Moje zlatíčka mě tak trochu donutila přizpůsobit byt i jejich potřebám už proto, že jsou naši společníci, kteří tráví společný čas se svými “ lidičkami “ a nejsou v bytě nikde izolováni. Velkou satisfakcí je však pro mě jejich láska, pozornost a teplo jejich kožíšků, když mě obklopí na gauči u večerního sledování televize nebo se zavrtají do postele a vyjádří tím: „ Chci teď být s tebou, mám tě rád.“ Posedávají na okenním parapetu a jiných vyvýšených míst odkud sledují situaci a věnují se odpočinku. Nevynechají ani společnost na mém počítači, ačkoliv v tomto případě, tam je sotva prostor pro klávesnici. Pokud by se chtěl statný mainí kluk pohodlně usadit na vašem klíně asi by mu to moc pohodlí nepřineslo, ale bude opravdu šťastný, že může sedět vedle vás.
Jsou inteligentní, je jim vlastní temperament a nikdy je nemusím nutit, aby se zapojily do hry, ale s chutí a radostí přijmou vyzvání k honbě za mávátkem nebo pomačkaným papírem.
Povaha těchto „ něžných obrů „ jak se často maine coon kočkám říká, mi zcela učarovala. A tak nás dnes doma obklopuje 9 těchto krásných kočkovitých šelmiček. Být součástí jejich smečky mě moc baví, být u toho, když mezi sebou řeší své hierarchické záležitosti a mít možnost jim do toho vstupovat….samozřejmě jen v nezbytných případech.

 
 

                                                                      



 

                                                                      Contact  *    mobil: +420 734 339 020          velvet.duckie@email.cz 


                                                                                                                  

 Facebook
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one